Maroko - historie - 1. část - do příchodu islámu
Vznik samostatného Maroka se datuje rokem 1956, kdy byla vyhlášena nezávislost a skončila francouzská okupace. Marocká historie sahá až do starověku, kdy území osídlili kočovné kmeny Berberů. První dochované známky osídlení lze zařadit již do 15. tisíciletí př. n. l., kdy zde již existovala primitivní sídliště. Kolem roku 3000 př. n. l. zaznamenáváme první zemědělské kultury. Jako v celé severní Africe je i zde zřejmá existence dvou kultur doby kamenné; člověka kapského a člověka mouillijského. Nejspíše od těchto lidí pocházejí skalní malby z oblasti Přední a Západní Sahary a Atlasu. První osady, které bylo možno přesněji historicky doložit, byly osady Féničanů kolem roku 800 př. n. l. Osady byly postaveny na dobře chráněných úsecích pobřeží a plnily funkci přímořských základen. Osady Féničanů však postupem času ztrácely význam a jejich obchodní styky a vliv převzala kolonie Kartágo. V průběhu času se některé přístavy rozrostli na významná města, jež mohla razit své mince. Dneska to jsou města Tanger, Lixus, Chelah a Essaouira se světoznámou barvírnou. V roce 196 př. n. l. porazil Řím Kartágo v tzv. Punských válkách. Město bylo zničeno, ale vnitrozemských částí se prohraná válka nijak nedotkla. Území dnešního Maroka přijala mnoho punských uprchlíků, což byl jeden z prvních příznaků izolovanosti Maroka od východnějších částí. Oblasti se proto říká „Nejzazší Západ“. Historické památky si budete moci podrobně prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Maroka.
Království Berberů a nadvláda Říma.
Roku 24 n. l. v oblasti existovalo Berberské mauretánské království. Nejspíše se jednalo o vládu místních kmenových svazů, která měla svá centra u dnešního Tangeru a Meknesu. Nejvýznamnější vládce byl Juba II. a jeho syn Ptolemáios, kteří vládli na přelomu letopočtu. V té době však už byli pod vlivem Říma. Juba byl vzdělán v Římě a později pojmul za ženu dceru Antonia a Kleopatry. Za jeho vlády byla v oblasti prosperita a řád, jak před římskou anexí, tak i po ní. Další dějinný vývoj ovlivnila vražda Ptolemaia při Audienci u císaře Caliguli. Po odstranění místních vládců se Řím pokoušel ovládnout celou oblast, ale to se mu ne úplně podařilo. V této provincii bylo jedno povstání za druhým. Při prvním povstání přišlo o život kolem 20ti tisíc římských vojáků. Díky odporu Berberů nepronikli Římané za Atlas. V roce 253, kdy upadala moc Říma a jeho jednotky opouštěly jak Maroko, tak i Španělsko, ovládly území kmeny Vandalů. Ti stejně jako Římané nepronikali do vnitrozemí. Později si i byzantský vojevůdce Belisárius podmanil toto území, ale prakticky ovládal pouze severní přístavy. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Maroka.