Maroko - historie - 2. část - vrcholné období islámu
Příchod Islámu.
Od 7. stol. n. l., kdy Arabové expandovali od Indie až k Atlantiku a přišli až do Tuniska, kde se dočasně usídlili a nakrátko svůj postup zastavili. Obyvatelstvo Maroka bylo národnostně rozličné, žili zde křesťané a židé. Postupujícím Arabům se velice účinně postavili. Žádné z těchto etnik se nechtělo přizpůsobit Arabům a tak byzantská vláda definitivně padla v roce 680, což je 50 let od počátku muslimské agrese. Podle legendy prošel Oqba Ibn Nafi celým Marokem a všechny pohany obrátil na Islám. Věrohodnost této legendy však nemáme kde potvrdit. Severní část území, předsaharskou oblast ovládl až Moussy Ibn Nasr a oblast islamizoval. Učinil tak proto, že si chtěl vybudovat platformu pro svůj další postup do Španělska. Jeho vojska brzy porazila Vizigóty, tehdejší obyvatele pyrenejského poloostrova, a to umožnilo rychlý postup do vnitrozemí, který byl zastaven až v bitvě u Poitiers roku 732 n. l., kdy byli Arabové poraženi Karlem Martelem. Evropa byla tímto zachráněna neboť v té době byla nejednotná a další postup Muslimů by mohl znamenat vážné historické důsledky. Islám působil v severní Africe jako sjednocující prvek. Už se nejednalo pouze o Araby, ale vznikl etnicky bohatý muslimský národ. Tehdejší Maroko se později rozdrobilo na množství nezávislých muslimských knížectví. Historické památky si budete moci podrobně prohlédnout, vyberete-li si poznávací zájezd do Maroka.Vláda dynastií.
Nejdůležitější maghribskou událostí bylo rozdělení Islámu na sunnu a šíju. Sunna(v arabském jazyce tradice) je vzor udaný prorokem Muhammadem, který obsahuje 6 sbírek hadísů, jenž je jeden ze zdrojů islámského práva. Šíité, jako protiproud tradice a moci Umájjovců z Damašku, začali migrovat všemi směry, také do Maroka. Přímý potomek prorokův Moulay Idriss dovedl tento nový proud až do Maroka. Na těchto stránkách naleznete podrobně zájezdy do Maroka.Idrissové (8.-11. století).
První panovník vládnoucí dynastie byl Moulay Idriss I. Jeden z berberských kmenů ho přijal za vládce a díky tomu jeho vláda brzy položila základy jednotnější říši včetně nejdůležitějších orgánů, soudnictvím a náboženstvím. Byl to první krok k založení Marockého království, ale roku 792 byl Moulay na příkaz sunnitského chalífy otráven. Důležitým dějiným okamžikem bylo označení Moulaye ještě před smrtí za imáma(duchovního i světského vůdce věřících). Tento je dodnes užíván marockými králi. Jeho syn Mouley Idriss II. dosáhl ještě většího vzestupu, změn a v období, kdy byl správcem, byl uznán za imáma i sultána. Toto období je označováno jako zlatý věk rozvíjejícího se království, kdy bylo ovládnuto téměř celé území Araby. Ve Fesu byla založena Kairuánská univerzita, která byl společně s káhirskou centrem islámské vzdělanosti. Tyto univerzity ve své době dalece předčili veškeré univerzity evropské. Díky Mouleyovi II. se Fes stal důležitým centrem obchodu, vzdělanosti a duchovních záležitostí. Svou důležitost si zachoval až po několik staletí. V historii Maroka nastal významný milník v době, kdy se rozpadl Západní chalífát. Oblast byla poté nejednotná a čelila útokům ze strany nomádů Banu Hilal, které měli zničující vliv, všude, kam přišli. Usadili se v oázách pod Atlasem a jejich invaze byla přirovnány k náletu kobylek.Almorávidé (1062-1145).
V dalším období stoupla moc Almorávidů a Almohadů. Tyto kmeny sídlily v oázách pod Atlasem a moci se uchopili v době, kdy do oblasti pronikali cizí vlivy a obyvatelstvo s bouřilo. Almorávidé zformovali vlastní vojenskou sílu a endemický válečný klášter. V průběhu několika let zničili starou Ghanskou říši na jihu a poté vytáhli do Maroka, kde se usadili v Marrákeši. Za jednotné vlády byl Maghrib opět nejvýznamnější mocností západního islámu. Toto probíhalo pod vedením Youssefa ben Tachfína, kdy muslimská víra sjednotila vznikající národ (od Španělska po dnešní Mauretánii až na východ k Libyi). Youssuv se dokonce pokusil dobýt ztracenou Andalusii (což se mu na krátko podařilo). Vládl z Marrákeše a jmenoval se zástupcem v oblastech. Jeho syn nebyl vojensky schopný, ve 12. století se mu již nepodařilo udržet vládu a Almorávidé podli.Almohadé (1145-1248).
Ibn Tourmet, zakladatel dynastie, využil uvolnění vlády a začal se domáhat moci. Založil Ribát, slovný Tin Mal, odkud v krátkém čase ovládl obrovské území. Nechal se označit za sultána a později i za mahdího (poslední prorok přislíbený koránem). Po jeho smrti vládnul jeho dřívější pomocník, který rozšířil moc a vyhnal almorávidy z Fesu a Marrkáše. Třetí sultán dynastie posunul hranice na východě a pokusil se o další expanzi v Evropě. Jeho následovník však dobytá území ztratil a Muslimové vládli již jen v Granadě. Při oslabení vlády se kmen Beni Merin snažil získat moc.Merenidé (1248-1544).
Za své vlády ztratili Granadu a východní část země a počali se izolovat od Evropy i jiných muslimských území. Vláda Merenidůse vyznačovala rozkvětem vědy a umění, bylo zakládáno mnoho universit a jiných významných staveb. Toto období zrodilo osobnosti jako Ibn Chaldún a Ibn Butta.